Číslo 2 (1989/1)
- Pozdrav doktoru Kalinovi
(Poláková) - Co se nás týká
(Pedro a Jolana) - Dialogy
(Špaček, Petříková, Čapková) - Chtěl bych vědět
(Křivohlavý, Kratochvíl) - Víte, že…?
(Hütterová) - K zamyšlení
(Šmolíková, Kocábová) - Kluby
(Foitzik, Louková, Šalátová, klub v Polské) - Pro volný čas
(Stehno) - Naše tvorba
(Šimáček, Kocvera, Šebek, Jarošová, Stehno) - Sport
(Kočka, Kořánová, Jarošová) - Pokus o humor
(Kratochvíl, Minařík, Matušek) - Z vašich dopisů
(Blajerová, OK-klub Mělník, Feiglová) - Jak je to s vycházením Mostů
(redakce)
Chodí za mnou do práce různí lidé, mezi nimi i psychotici. Moje kolegyně se někdy snaží uhadovat, kdo je kdo. Dopadá to následovně: „Tohle určitě nebyl psychotik, viď?“ Jsem nucena odpovědět: „Byl, deset let v invalidním důchodu.“ To kolegyni omráčí. Po další návštěvě praví opatrněji: „No doufám, že tohle asi pacientka nebyla.“ Říkám: „Jdi to vysvětlit jejímu lékaři.“ A tak to pokračuje až do chvíle krizového zvolání: „Ale tohle přece opravdu nemohl být duševně nemocný člověk!“ Stane-li se, že opět mohu své kolegyně ujistit o tom, že „má na to papíry“, jejich dosavadní představa psychotika se hroutí a na jejím místě vyrůstá – nový malý most.
J.P.
